Duben 2016

Jak na knoflíček- II.řada

25. dubna 2016 v 21:45 | TMS |  Móda, lifestyle, etiketa...

Není tomu dávno, co jsem se zde pokoušel oprášit pár pravidel o zapínání knoflíků u sak. Přešli jsme přes saka jednořadá a tak se dnes můžeme vrhnout na saka dvouřadá.

Datum vzniku dvouřadého saka není až tak úplně znám. Nejspíše to bylo někdy v 19. století. Inspirací dvouřadému obleku byli vojenské uniformy, které jsou střihem velmi podobné.

Co však musíme vědět, pokud si dvouřadé sako chceme pořídit?

Dost bylo snů...

24. dubna 2016 v 21:17 | TMS |  Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...

Už jste taky někdy měli Dunning-Krugera? Jestli si myslíte, že se bavím o novém druhu hamburgeru z Burger Kingu, tak to se pletete. Dunning-Kruger efekt je neobjektivní rozpoznávání svých schopností, či schopností jiných osob. To může vést až k nepřiměřenému upnutí na sny, kterých nemůžeme dosáhnut. Jestli vás zajímá, jestli náhodou taky nemáte DK zkuste si přečíst následující příběh, který vás může trošku naťuknout.

Pomalu se blížím k domovu ze setkání s panem El. Obloha se zbarvuje do ruda a pomalu přichází noc. I mé tělo začíná být unavené a tak se začínám těšit do postele. Člověk má to obrovské štěstí, že ho evoluce obdařila fantazií. Díky tomu máme možnost snít a to ne jenom v noci. Sny nám můžou být silnou motivací k dosažení životních úspěchů. Občas nám však snění muže být přítěží.

Pokud dokážeme snít a následně si i za sny jít, vše je v pořádku. Pokud si však pouze stavíme vzdušné zámky a žijeme mimo realitu, tak je všechno špatně.

Pár takových lidí jsem už zažil. Jejich sny byly vážně krásné a přesvědčivé, bohužel ztroskotali na schopnosti konat, v těchto případech spíš na schopnosti nekonat.

Jedním z takových byl i pan El. Fantazii měl vážně velkou a tak měl ve svých snech vystavěné království ze vzdušných zámků. Byl taky celkem zdatný řečník, bohužel však spíše hospodského typu. Pokaždé, když jsem se s ním setkal a dal do řeči, vyhrkl na mě hordu nových příběhu a nápadů. Postupem času jsem to začal brát s rezervou, ale občas mě překvapil. Jedním ze zajímavých nápadů byl koncept diskoték. Asi si řeknete, že je to blbost. V dnešní době je diskotéka na každém druhém rohu a nikdo na ně už stejně nechodí. Ano, tohle všechno je v podstatě pravda. Ale jeho myšlenka a strategie byla vymyšlena vážně pěkně a navíc jsem věděl, že jeho švagr má podobný koncept v Holandsku a Itálii, kde mu to funguje víc než dobře.

No jo, ale porovnávat Holandsko, Itálii a Česko je jako mísit jablka s hruškami. Ale i přesto všechno jsem byl rozhodnut mu v tomto snu pomoci. Vytipovali jsme místa, švagr také přislíbil pomoc, domluvili jsme barmany, ale najednou všechno padlo.

Ptal jsem se proč, když už má na půdě osvětlení a DJ aparaturu za bezmála dvě sta tisíc. Bylo mi řečeno, že teď nemá čas na diskotéku, že rozjíždí autodílnu. Navíc si prý uvědomil, že na to asi teď nemá. Trochu mě to mrzelo, protože mě jeho koncept vážně zaujal, ale je to jeho rozhodnutí a byl to jeho sen.

Stejný scénář se však opakoval u dílny a dalších jeho snů. Když to dospělo do fáze, kdy chtěl všechny úspory investovat do vytvoření systému na úspěšné sázení, věděl jsem, že je ztracený. Dostal se do snové spirály, ze které je únik velice těžký. Člověk zde podléhá tzv. Dunning-Kruger efektu, což znamená, že ve velké míře přeceňoval své schopnosti a nedokázal si uvědomit svou nekompetentnost v daných oborech jeho snů. Navíc má sníženou akceschopnost a je ovlivněn rozhodovací paralýzou.


Z tohoto stavu se člověk dostane teprve tehdy, když mu jeho vlastní objektivita řekne: "DOST bylo snů, konečně začni žít."

Člověk si pak musí uvědomit, že život ve vzdušných zámcích je jenom pohádka a pokud chceme žít své sny, je třeba žít v realitě, konat v realitě a hlavně mít reálné sny.

Čas plyne jako voda a život s ním. Je jen na nás kolik času promarníme stavěním obřích vzdušných zámků. Musíme si však být jisti, že na smrtelné posteli nebudeme litovat, že jsme tento čas neinvestovali do snů menších a splnitelných.


Váš TMS

Fair play

19. dubna 2016 v 13:44 | TMS |  Ostatní

Je víkend. Sobota. Celý den chči..leje, ale i tak jsem se rozhodl víkend zasvětit sportu. Fotbalový obhájce titulu -Viktoria Plzeň míří k nám do Zlína. Věřím, že by to mohl být vyhecovaný zápas, plný krásných akcí a tak mířím na stadion.

Přišlo něco přes čtyři tisíce diváků, takže volných míst je k vidění dost. I tak zde vzniká zajímavá atmosféra, která zhruba naplňuje očekávání. Pro zajímavost musím uvést, že kapacita zdejšího stadionu je něco přes šest tisíc diváků a průměrná návštěvnost Sparty v loňském roce bylo něco přes devět tisíc diváků a to má kapacitu stadionu necelých dvacet tisíc. Navíc má Praha přes milion obyvatel, což znamená, že zlínská návštěvnost na počet obyvatel je víc než slušná a můžeme si zatleskat.

Gastrotoulky-Koliba U černého medvěda

12. dubna 2016 v 9:29 | TMS |  Mapa gastronomických zážitků a cestou necestou...

O Velikonocích jsem měl vážně hodně práce, dokázal jsem si však najít i chvilku na dobré jídlo. Skvělou volbou pro tento okamžik byla Koliba U černého medvěda, kde právě probíhaly jarní hody.

Není tomu dávno, kdy jsem se zde zmiňoval o chystané tvorbě gastro-mapy. Tento článek by do této kategorie měl patřit tedy také. Dlouho jsem uvažoval o tom, jakou restaurací začít. Jestli mám jako první zvolit jednu z mých oblíbenějších, nebo zda by měla být první recenze spíše kritická.

Nakonec jsem tedy zvolil právě Kolibu. Tento hostinec najdeme nad zlínským hokejovým stadiónem v mechu a kapradí. Ne, nebojte se, že byste měli jíst někde na kopci v trávě. Pouze na vás čeká pravá valašská atmosféra pěkně na samotě u lesa.

I přes menší odlehlost se Koliba těší celkem velké obsazenosti, proto si před návštěvou raději rezervujte místo. Na recepci se dostaneme po kamenném schodišti, které celkově inklinuje s okolním prostředím i samotnou kolibou.

Hned po vstupu dovnitř na vás dýchne lovecká atmosféra v podání mysliveckých trofejí. Největší dominantou je medvědí kožešina, ta volně navazuje i na název restaurace - Koliba U černého medvěda.

Usednout můžeme buď do salónku, nebo do místnosti s krbem. Tuto místnost preferuji já, jelikož je vzdušnější a otevřenější.


Nyní se však už vraťme k mému zážitku z jarních hodů. Na začátek jsme jako pozornost podniku dostali škvarkovou pomazánku s chlebem, kterou vždy mile rád přivítám. Je to můj oblíbený předkrm, který bych si prosil snad všude. Mou první objednávkou však byla polévka z Velikonočního menu-krémová polévka s káčátky, parmezánem a krutónky.



Polévka byla dobře ochucená, snad jedinou výtku jsem měl k parmezánu. Parmezán byl podáván ve velkém kusu, což mi znesnadňovalo jeho pojídání. Byl bych radši za menší kostičky, které by se mi bez problému vlezly na lžíci.


Jako hlavní chod jsem zvolil jehněčí s nadívanou roládou, slaninovým chipsem a špaldovými kroupy. Tady k tomu jídlu jsem neměl co vytknout. Byla zde výrazná chuť jehněčího doplněná o skvěle okořeněnou nádivku. Kroupy a omáčka už jen doplňovaly koncert chutí.


Kolega, s kterým jsem na jarní hody zamířil, si jako hlavní chod vybral také jehněčí, tentokrát to bylo s listovým špenátem a opékaným bramborem. Jelikož zde byl poprvé, byl velmi uchvácen prostředím a valašskou atmosférou. K jídlu výhrady také neměl.

Jelikož bylo jídlo velmi syté a s chutí jsme ho celé snědli, nezbylo nám v žaludku místo na dezert. Naší poslední objednávkou tak byla pouze káva, která nás nabudila k dalším pracovním výsledkům.

Za oběd zde zaplatíte o něco víc než v nějaké přeplněné, zaplivané hospůdce, ale za ten zážitek to jistě stojí. Myslím, že i větší jedlík by zde měl za oběd zaplatit maximálně kolem 500 KČ. Což je poměr cena/výkon dost slušné. Když si to porovnám například s rychlým občerstvením, typu McDonald vychází mi to téměř levněji a o něco zdravěji.

Kolibu U černého medvěda vám tedy vřele doporučuji a věřím, že vám bude chutnat stejně jako mě. Přeji dobrou chuť.


Váš TMS.

Musíš to zažít, aneb si silnější než si myslíš...

10. dubna 2016 v 17:20 | TMS |  Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...

V životě člověka nastanou situace, které si musíte prožít, jinak je nepochopíte. Samozřejmě vnímavý a empatický člověk se dokáže vcítit do pocitů štěstí i smutku, ale pokud jste pouze divák, vzpomínka bude brzy pryč.

I v mém životě bylo několik silných momentů. Některé dokázaly vykouzlit úsměv na tváři, jiné zase smutek v srdci. To je ale život. Život totiž rozdává rány a je jen na nás kolik jich uneseme a jak s nimi naložíme.

Nezapomeň na knoflíček, aneb jak nevypadat jako buran

5. dubna 2016 v 21:45 | TMS |  Móda, lifestyle, etiketa...
Pánský oblek je stálicí v oblasti módy už nějakou tu řádku let. Vznikl na přelomu 19. a 20. století. Pánové si touto formou ulehčili nošení mohutných fraků, žaketů či redingotů.

Pánský oblek je oblečení formální a přidává nám na důstojnosti. Všimli jste si však už někdy toho, že tento téměř dokonalý outfit může totálně zesměšnit jedna jediná maličkost? Ano je to tak. Touto maličkostí je zapnutí všech knoflíků u saka.