Zkus to znovu, aneb cesta ke štěstí

20. března 2016 v 16:52 | TMS |  Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...
Tlukot srdce mi rezonuje celým tělem. Rosím se a žaludek mám sevřený. Cítím, neznámí pocit. Ale vím, že tohle je okamžik, který mi může změnit život. Měli jste taky někdy takový pocit? Je to jako by se zastavil čas, ale přitom ubíhá rychleji než obvykle.


Aby jste věděli o co se jedná, tak stojím na tanečním parketě. Diskotéka vře, dívky se o mě třou a zábava je v plném proudu. Jsem zde s partou kamarádů, kterým se zájem dívek očividně zamlouvá. Byl bych stejného názoru, ale to bych nesměl vidět její oči. Naše pohledy by se nesměly střetnout a nesměl bych spatřit ten svůdný úsměv.

Snažím se přiblížit a navázat kontakt. Nejde to. Když vidím její sexy křivky ve víru tance, tak se mi podlamují kolena. Mé zaváhání využije jiný muž a já i moje ego jsme v troskách. Jdu na panáka a z povzdálí ji smutně pozoruji.

Plamínek naděje, přeci jen zahoří. Mladíkův pokus nevyšel a vidím, jak ho otáčí a posílá ho hledat štěstí jinde. Tohle je má šance. Kopnu panáka a říkám si: "Zkus to znovu, teď to dokážeš!" Sebevědomě vyrážím vpřed, ale vlastně nevím co dělat. No tak prober se, vždyť to s holkama umíš. Přicházím k ní, zaujímám pozici, ona tančí na viditelném plácku, má u sebe přátele a dobře se baví, co teď?! Zkus se trochu hýbat v bocích, aneb jak říká Karel Hynek (Na stojáka-Borec) mírně zadencuju. Duc, duc, duc a stačí. No nezabralo to. Takže musí podle jeho rad přijít hustej scénář.

Přitančím tedy k ní tak aby mě viděla. Trochu zamžourám očima, protože si myslím, že je to sexy. Není, nevadí tak se usměju a pokračuju v kroucení své pánve. Konečně jsem jí snad zaujal, asi tím, jak blbě to vypadá, ale to nevadí, aspoň jí to vykouzlilo úsměv na tváři.

Popravdě se mi pořádně hihňá a já sem v rozpacích. Ale jdu na to. "Ahoj mé jméno je TMS a jsem borec." Hudba hraje dost na hlas a tak nic neslyším. Jsem z toho čím dál víc nervózní, a jelikož nevím co říct, tak zkouším: "Nedáš si něco z baru?" "Čože?! Vôbec ti nerozumiem." Posunkovou řečí ukazuju, jestli se mnou něco nechce na pití. "Hej, dám si vodu." Vycházím a trochu čekám, že půjde se mnou. Nejde. Jdu k baru, objednávám vodu a zastihnou mě mojí přátele. Chtějí si dát panáka a prý musím taky. Jsou neodbytní a tak se s nimi trochu zdržím. Když se jich zbavím, je pryč.

Ještě jí hledám okolo barů a u toalety, ale marně. To se dalo čekat. Vždyť jsem se choval jako šašek. Party pomalu končí, chlapci už jsou dost unaveni a touží po posteli. Já však stále věřím, že se objeví ve dveřích. Tohle je konec. Odcházíme domů.

Procházíme okolo toalet a já slyším zavrzání dveří. Afektovaně se ohlédnu a spatřím ji. Vychází z toalety… v doprovodu… nějakého frajera.

To snad ne. To nechci vidět. Přidávám do kroku a jdu si pro kabát. Sakra, je tu taková řada, že chci utéct i bez kabátu, abych to nemusel vidět.

Pozdě. Už jsou také v řadě, těsně za mnou. Jestli jste právě slyšeli ránu, tak to mi spadl kámen ze srdce. Není to totiž ona! Slečna jí sice byla podobná, ale především zde zafungovala má fantazie. No a chudák holka to asi moc nevyhrála.
Ten frajer totiž moc nevypadá, jako frajer, ale spíš jako krpatý turek co vyhrál další zářez na pařbě.

Jsem šťastný jako blecha, že zářezem není má vysněná, ale přitom si vyčítám, že jsem nepodnikl něco víc.

Ležím v posteli a nemůžu usnout. Jednak kvůli ní, ale hlavně kvůli tomu, že se mi točí hlava z alkoholu. Dvě hodiny strávené zíráním do stropu je dostatečným trestem za to, že jsem se choval jako zbabělec a neukázal jsem jí své pravé já.

Budí mě mladší bratr s pozvánkou k obědu. Jeho tvář nebyla zrovna ta, po které jsem toužil, ale věděl jsem, že to už nezměním.

Oběd stál za houby. (Celkem mastné, smažené žampiony s brambory.) A já šel radši znovu spát. Co bylo však horší než oběd, byl fakt, že jsem ji nemohl dostat z hlavy. Co s tím mám sakra dělat. Když v tom jsem dostal opilecký nápad.

Pokud jednou navštívila Star Club Flip (zlínská diskotéka), tak je velká pravděpodobnost, že se tam objeví znovu.
Měl jsem šílenou vizi a to, že na ni budu čekat na každé následující party v tomto klubu. No a pro mou smůlu, nebo štěstí jich v té době bylo celkem dost. Chodil jsem ve středu, čtvrtek, pátek i sobotu. Týden za týdnem. Už jsem to začínal vzdávat a hlavně i moji přátele začínali rezignovat.

Jediný, kdo mi ještě dával naději, byl můj dobrý přítel PR. Jediné co mi na to řekl, bylo: "Je jedno, jak moc je to šílené, pokud to nevzdáš, osud si tě najde. Tak to zkus znovu. Možná to konečně vyjde". Na jeho radu, jsem to nevzdal a vytrval. I silná víra občas přestane mít naději. Mou posední nadějí byl Antiples.

Už trochu zoufalí jsem se dostavil i na tuto party. Byl jsem zde se stejnou partou, jako když jsem ji viděl poprvé. Všude bylo plno masek a já u baru zapíjel svou zoufalost. Naděje mě opustila a já už nevěřil, že ji spatřím. Začal jsem se poohlížet jinde a věřil, že by mi nějaká jiná mohla zlepšit náladu. Poslední panák a jdu na lov. Pomalu upíjím whisky a vyhlížím svou další oběť. Na tváři mi vyskakuje profesionální balící úsměv a vnitřně se hecuju. Zbytečně! Je tu. Netuším, zda se mi to zase nezdá, ale dívá se na mě.

Neskutečně dlouhý a laskavý pohled mě opět dostal. Kolena se mi zase podlamují a já objednávám další rundu. Pro jistotu i další. Rozhlížím se a dávám si jednoho panáka za druhým, abych měl kuráž, když v tom vidím, jak PR tančí s mou vyvolenou.

Život si snad ze mě už dělá prdel. Nevím co teď. PR neví, že je to ta, po které toužím já a já se řídím jedním heslem a to tím, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Především když je to kamarád. Opět jsem propásl svou šanci.

Raději se tedy opíjím sám u baru. Bohužel si všimla, že i přesto, že jsem to vzdal, po ní občas zamilovaně pokukuju.
Večer končí, párty také a já čekám na PR. Ještě jde na toaletu a tak si dám ještě drink. Z čekání mě vyruší má vyvolená a hovorí: "Já som ZJ., keby ťa to zaujímalo. Prajem ti dobrú noc." Jak přišla, tak odešla a já jsem zůstal stát jako opařený.

Po příjezdu domů jsem zase nemohl spát. Propásnout další příležitost, to už je tragedie. Pomalu vychází slunce a já teprve usínám.

Opět mě budí k obědu. Opilecký odér mě dá první facku a druhou facku mi dá má paměť. Sakra! Zapomněl jsem její jméno.

Oběd mi zase nejede. Nakonec si dávám facku třetí, dobrovolnou na probrání. Pamatuji si křestní jméno a tuším, že je Slovenka. Hledám její fotku ve všech možných skupinách Zlínského kraje. Zkouším kombinovat křestní jméno se všemožnými symboly. Zkouším to zas a znova. Trvá to snad týden v kuse, ale nemůžu najít nic.

Osud mi asi nepřeje. I když věřím, že i já jsem jí něčím zaujal, tak jsem to zase zbabral. Přemýšlím, zda nemám znovu zkusit metodu svou první metodu s názvem "Nevynechej žádnou párty". Ale je to hloupost. Stejně bych se na nic nezmohl. Navíc mně to celkem provětralo peněženku.

Vzdávám to, znovu už to zkoušet nebudu. Kdyby to měl být osud tak by si mě našel. S tímto smířením se vracím ke svému životu bez honby za pokladem. Vždyť si žiju spokojený život i tak, a třeba na mě někde čeká ta pravá. Jen tomu chce nechat volný průběh.

Jestli je tohle konec? Ano je to konec, jednoho mého příběhu. Jedné zběsilé etapy života, jedné zběsilé párty, mnoha nerozumných rozhodnutí, ale hlavně je to konec mé samoty.

Osud si mě totiž našel sám! Pamatujete, že jsem zbabělec, který nedokázal udělat ten první krok? PR ho udělal. Dokonce si i zapamatoval jméno a přidal si ji na FB. Tentokrát jsem věděl, že musím zapomenout na kamarádský kodex, zapomenout na zbabělost a jednat. Přeci jen si musí vybrat ona.

Ale abych nebyl až moc odvážný, tak jí pro začátek jen šťouchnu. Čekám, čekám, čekám. Je to horší jak čekání na Godota.

Čekám den a dva, přemýšlím, že bych měl být odvážnější a přidat si ji. Ale co na to PR? Naštěstí mi volbu usnadní a taky šťouchne. Propuklo pubertální pošťuchování, ale to snad na sociálních sítích nevadí.


Nakonec teda seberu odvahu a napíšu jí. Vypukne konverzace, která nejde zastavit. Začíná nový příběh. Ale to by bylo na dlouhé povídání. Jediné co prozradím je to, že jsem sebral odvahu zkusit to a našel jsem nekonečný příběh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama