Slepota duše...

31. března 2016 v 21:26 | TMS |  Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...
Každý zdroj se dá vyčerpat. Každá energie jednou pomine. Každému z nás jednou dojde síla. Tak se cítím i já- vyčerpaný. Velikonoce mi hold dali zabrat.

Velikonoční svátky nám připomínají z mrtvých vstání. Legendu, která měnila a mění historii. Připomínají nám vznik jednoho náboženství. A oslavují smrt a následné vzkříšení Ježíše Krista.

Ve znamení vzkříšení jsem se rozhodl trávit Velikonoce i já. Před pár lety jsem se dostal do kontaktu s velmi zajímavým mladým mužem. (Budu mu říkat "Mš.".)

Tento mladík se jevil jako schopný muž s podnikatelskými sklony a nadějnou budoucností. Jeho komunikační a přesvědčovací schopnosti byli vynikající a já mu věštil velké věci.


Nebudu vám nic nalhávat a tak vám musím prozradit, že jeho specializací bylo finanční poradenství. Ano, to finanční poradenství, které je tolik mediálně probírané a má tolik nechvalnou pověst. Na obhajobu tohoto odvětví musím říci, že všechno v této oblasti je jen o jednotlivcích.

Tudíž všechno to špatné co o těchto "poradcích" slyšíte, je jen o těch lidech, kteří by odváděli špatnou práci i v McDonalds.

Ve více rozvojových zemích toto odvětví funguje celkem slušně, ale u nás stále funguje rádoby čecháctví. Poradci si hledají cestičky jak si práci zjednodušit a klienti si zase nechtějí nechat radit a vidí jen to zlé. Tím pádem se dostáváme do zamotaného kruhu, kdy jeden druhému nepomáhá. Poradci mají tendenci obcházet systém a lidé se utvrzují v tom, že to jsou všichni lupové.

No, ale to už se dostávám někam, kde jsem nechtěl. Jediné co jsem tím chtěl nakousnout je problém, který měl vzniknout po mém seznámení s Mš.

Mš. měl podobnou životní cestu jako já, možná i proto jsme si rychle začali rozumět, v raném dětství jeho rodina obývala město, odkud utekli na vesnici. V této vesnici dávají lišky dobrou noc a život se zde zastavil snad před revolucí. Lidé zde nejsou špatní, jen jedou stále v těch starých kolejích.

Tento způsob života měl pomoci Mš. matce, která trpí na různé psychické problémy. Mš. má dva sourozence, kteří v době stěhování byli již dospělí, proto se stal jediným, kdo s rodiči domácnost sdílel. Jejich domek není nikterak velký, tudíž se neměl kde schovat před depresivní povahou své matky.

Tento problém v něm vyvolával tendence vrátit se co nejdřív do městské aglomerace. Jisté východisko pro něj nastalo při nástupu na gymnázium. V tomto období se mu naskytla možnost bydlet na internátech a náležitě jí využíval. Zde se také projevil jeho obchodní duch.

Hnaný touhou po osamostatnění se vydal na dráhu realitního makléře. Zde se však i vzhledem k nízkému věku a školním povinnostem nedokázal tolik prosadit a přesedlal na dráhu regionálního finančníka.

Toto odvětví mu sedlo lépe a nastartoval slibnou kariéru dlážděnou dobrými úmysly. Bohužel složitá rodinná situace ho pomalu doháněla a on přestával držet krok. Kariérní stránka jeho života vypadala slibně, ale psychika pokulhávala. To bylo předzvěstí velkého krachu.

V této době jsem ho blíže poznal já. Viděl ve mně potenciál a toužil mě dostat do svého "pojišťováckého týmu". Samozřejmě mi bylo jasné, že prioritou je jeho výdělek, ale zároveň jsme si dobře porozuměli a našli jsme hodně společných cílů.

Po nějaké době kdy jsem postupně ochutnával tuto profesi a měl jsem vidinu zlepšování finanční situace rodin v Česku, jsem si položil otázku, zda je to to pravé co od života očekávám a v čem se chci realizovat.

Ač jsem tušil, že bych v tomto oboru nemusel být špatný, zvážil jsem svou vizi a rizika s prací spojená a rozhodl jsem se vydat jinou cestou.

S Mš. jsem se však vídal i nadále. Jelikož jsme byli ještě mladí, víkendy se měnili po vzoru Velkého Gatsby na neskutečnou jízdu. Ženy lámali srdce nám a my zase jim. Na povrch se život zdál krásný. Něco v hlouby Mš. duše však pomalu probublávalo na světlo světa.

Postupem času jsme ještě s jeho nejlepším přítelem vybudovali jakési pomyslné trio mušketýrů, kteří si navzájem pomáhali.

V profesním životě jsme se však realizovali každý zvlášť. Proto jsem netušil, že i tak slibná kariéra jakou jsem u Mš. viděl, se řítí do záhuby.

Jeho psychické problémy se pomalu, ale jistě projevovali do jeho pracovního nasazení. Když jsem si to po nějaké době zrekapituloval, dospěl jsem k názoru, že si v sobě vypěstoval jakousi slepotu vůči realitě.

Tady ten stav vznikl kvůli zhoršující se finanční situaci jeho rodičů, kterou toužil vyřešit i peněžní injekcí z vlastní kapsy. Nakonec to došlo až do stádia, kdy si i on musel půjčit. Stále však věřil, že slibně vypadající kariera všechno zachrání.

Bohužel tlak, který na něj vytvářelo jeho zužující se konto, vedl k zhoršující se kvalitě jeho poradenství. Jisté věci začal přehlížet a v podstatě začínal být slepý k základní morálním hodnotám. Viděl už jen moc peněz.

To však byl začátek jeho konce. Tlak, který na něj vyvíjelo konto, poté přenášel na jeho podřízené. Samozřejmě se jim to nezamlouvalo a skončili. Tím pádem, přišel o další příjem, psychika se dál zhoršovala a kazil i své osobní schůzky.
Teprve v tento moment jsem se o jeho problému dozvěděl já, jelikož už nezvládal pokračovat v naší mušketýrské jízdě.

Nejspíš jsem byl k jeho problémům také slepý a mohl jsem mu pomoci řešit jeho situaci dřív. Nyní už byla tragedie nevyhnutelná.

Jeho kariera padla a všechny jeho sny také. Nevěděl co dál, ale pořád byl bojovník a tak zkusil vysokou školu v Praze a věřil, že tam najde větší uplatnění než ve valašském království.

V jednu chvíli to vážně vypadalo slibně. Jeho hudební nadání se promítlo v popularitě a stal se moderátorem různých studentských akcí, navíc měl výdělek jako obchodník. Platil dluhy, byl oblíbený, užíval si studentský život, co víc si mohl jako student přát?

Přál si stabilní zázemí a ne přeplněné studentské koleje. Toužil po pracovním uznání, které kdysi měl. Ale hlavně chtěl být bez finančních závazků. To vše však bylo minulostí.

Bohužel některé věci přehlížíme a zavíráme před nimi oči. V podstatě se stáváme slepými. Občas si prostě svou realitu trochu přibarvíme. To byl i tento případ.

Jelikož byl daleko od domova. Naše komunikace postupně uvadala. Šli jsme po své cestě a viděli jsme se čím dál méně a vlastně jsme spolu přestali komunikovat, jak přes internet, tak i telefon.

Tímto způsobem se v něm probudil pocit, že utekl minulosti a je bez závazků. Našel si nové přátelé, kteří v něm objevili bohémskou povahu. Ukázali mu svět za oponou. Nějaké ty drogy. Jednoduše řečeno, z toho slušného, bojácného kluka, který kdysi dávno ministroval každou neděli v kostele a měl ideály, že změní svět, nezbylo téměř nic.

Vlastně pořádně nevím, kde se stal ten zlom a jeho silná osobnost ztratil odhodlání a vůli postavit se osudu. Vím jen jedno. Den kdy jsem ho zhruba po roce navštívil v Praze, mi navždy změnil můj pohled na něj.

Byl slabý jak po fyzické, tak po psychické stránce. Jeho smýšlení, ale i postoj byl jiný, než na jaký jsem byl zvyklí a bylo mi za něj smutno.

Nejhorším okamžikem bylo oznámení, že na všechno sere a asi skončí se školou. Že nemá peníze, ale i přesto končí v práci. Navíc přestal platit dluhy, takže je v insolvenci. A vlastně mu to je všechno jedno.

Věděl jsem, že tohle je jeho konec. Byl stále tím mým starým přítelem, ale nevěděl jsem, jak mu mám pomoci. Na všechno kašlal, ale trávu, chlast a cigára si obstarat dokázal. Věděl jsem, že to nedopadne dobře, ale jeho odmítavý postoj a zavřené oči před realitou v tento okamžik změnit nešli. Musel si šáhnout na své vlastní dno.

Další rok utekl jako voda. Naše komunikace byla na bodě mrazu. Věděl jsem, že je to vážné, ale nechával jsem to plynout. Člověku, který nechce pomoci, nepomůžete.

Život mu proplouval skrz prsty, když v tom mi volalo neznámé číslo. Ano, byl to on. Vyslechl jsem si srdceryvný příběh o jeho proměně. Prý bydlí už nějaký čas v Olomouci. Se školou sekl. Má však přítelkyně, kvůli které se mění.

Proběhne setkání a já doufám, že uvidím změnu. Těším se na jeho pokrok a o to větší je mi zklamání, když se dozvídám, že jeho smýšlení je pořád stejné. Tvrdí mi, že ne, ale já moc dobře vím, že je slepý i sám před sebou. Nalhává si něco, co není pravda.

Žádá mě o půjčku na živobytí. Já však vím, že jde spíš o nevratný dar. Nezapomínám a vím, že do mě kdysi dávno ten starý Mš. vkládal svou důvěru a snažil se mě ukázat cestu, která by se pro mě mohla stát naplněným životem (více méně se mi daří po ní kráčet). A tak mu z nostalgie "půjčuji" nemalý finanční obnos.

Zklamaný odjíždím a doufám, že ještě někdy potkám toho člověka, kterého jsem znal.

Po půl roce mi opět zvoní telefon. Prý je ve Zlíně. Opět doufám. Opět marně. Nějaká ta změna tam vidět jde. Asi si konečně uvědomil, že je na tom špatně a začal s tím něco dělat.

Bohužel toto setkání nedopadne podle našich představ a já jsem k němu dost kritický. Myslím, že mou kritiku neunáší a proto neodjíždí v dobrém psychickém rozpoložení.

Já jsem se mu však snažil pouze otevřít oči.

Už se neozývá a já si myslím, že všechno vzdal. Čas neúprosně utíká a já už nevěřím. Telefon mlčí. Jediné v co doufám, když si na něj někdy vzpomenu je naděje na to, že snad ještě žije.

Blíží se Velikonoce a ke mně se dostane zpráva, že se vrátil k rodičům. Aspoň, že žije. Popravdě měl jsem tendence ho odepsat. Naše poslední setkání ve mně vyvolávalo tužbu, že bych nad ním měl zlomit hůl.

Svědomí mi však nedalo spát. Nechtěl jsem být zase slepý k jeho problémům. Proto jsem zvedl telefon a zkusil jsem vytočit jeho číslo.

Kupodivu fungovalo. Zvedl to a po chvíli mi řekl, že nemá čas. Zněl smutně a vyčerpaně. Navíc mi přišel i trošku mimo. Nedokázal mi vysvětlit, co dělá, ale i tak jsem mu řekl, že až bude chtít, tak ať se ozve a pokusím se mu pomoci.

Tuto nabídku využil o Bílé sobotě. Svěřil se mi, že je na tom vážně špatně a potřeboval by se setkat s někým normálním.

Ač jsem měl jiné plány, neodmítl jsem ho. Udělal jsem si pravý velikonoční víkend se vším všudy a to s pokusem o vzkříšení.

Dorazil ke mně tulák s kytarou. Měl lehce nevychované způsoby, ale tvrdost, s kterou jsem s ním jednal, mu brzo vytyčila hranice, které se nepřekračovali.

Byl na tom snad nejhůř za celou tu dobu, co jsme se rozdělili. Tentokrát jsem však v něm viděl touhu se změnit. Věděl, že jestli to tentokrát nezvládne, tak jeho život skončil. A to tak že asi úplně.

Vrhli jsme se proto do práce. Našli jsme nějaké priority a strategii, kterou by měl dodržovat, aby se jeho život změnil.
Vypracovali jsme životopis a hledali práci, kterou by mohl dělat i přes zdravotní problémy. Noc byla dlouhá a tvrdá.

Nejtěžší okamžik přišel chvilku po půlnoci, kdy začínala nastupovat únava. Jeho zlozvyky v něm začínali bublat a chtěl se něčeho napít. Něčeho tvrdšího. To jsem zamítl a pokračoval v práci. Jeho absťák se stupňoval a chtěl si zapálit. Opět jsem zakroutil hlavou, že ne. Jeho démoni však byli silnější než on a vytáhl pytlík s "trávou". To byl okamžik, kdy jsem se postavil a důrazným tonem hlasu jsem mu řekl, ať vypadne. Ptal se proč a odkazoval se na minulost. Na to jsem už nebral ohled a zopakoval jsem svou výzvu se zlým pohledem ve tváři. Myslím, že mé dva metry a zloba ho probrali a začal se omlouvat. Na to jsem nereagoval, vlastnoručně jsem ho postavil na nohy a ukázal prstem ke dveřím se slovy- "Mš., kterého jsem znal, umřel v den, kdy ses na všechno vykašlal a začal si žít život feťáka."

Nakonec mě obměkčili slzy v očích a šourající se postava ke dveřím do tmy.

"Pokud chceš dokončit práci, kterou jsme začali, vysypeš to svinstvo ven z balkonu, skleněnku se zapalovačem vyhodíš a už nikdy nechci o něčem takovém slyšet. Jinak ti už žádnou šanci nedám."

Tak jak jsem řekl, stalo se. Odpověděli jsme snad na třicet vhodných pozic, obvolal jsem své kontakty, které by mu mohli pomoci, podebatovali o životě a snad našli naději na lepší zítřky.

Za necelé dva dny jsme toho na jeho poměry stihli celkem dost. Když jsme se loučili, viděl jsem snahu postavit se osudu. Jestli to dotáhne do konce už je jen a jen na něm. A to jsem mu i řekl. Nic víc pro něj nemůžu udělat.


Jediné co jsem mohl zkusit, bylo otevřít mu oči a vyléčit jeho slepotu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama