Věčné loviště...

10. února 2016 v 11:20 |  Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...
Život je dar i prokletí. S tímto prokletím se však dá žít. A někdy je nám i vysvobozením. Nad článkem na toto téma jsem už chvíli přemýšlel, netušil jsem však, že ho budu psát tak brzy.

Každý máme v srdci strach, který nejde překonat. Jde se s ním jen smířit. Je jím smrt. Smrt naše, či našich nejbližších.
Jednou se nit života přetrhne každému z nás. Jak strávíme čas před odchodem do věčných lovišť je jen a jen na nás.


Proto doufám a věřím, že až ten okamžik přijde, tak nebudu ničeho v životě litovat a se vším budu smířený.
Slova, která píšu, se mi píši těžko a se zármutkem. Do mechového háje na onen svět, totiž odešel člověk, ke kterému jsem vyznával hlubokou úctu. Ač jsme nebyli pokrevní rodinou, v jeho přítomnosti jsem se i já tak cítil. Byl to člověk, díky kterému jsem mohl poznat mě nejdražší osobu a to jeho vnučku.

Ani slova nedokážou popsat, jak moc jsem mu vděčný za to, že byl vzorným příkladem pro svou rodinu a následně i rodiny svých dětí. Za to že byl úžasným dědečkem pro své vnučky a vnuky. Za to, že rozdával radost mé partnerce v dětství i dospělosti, protože i díky němu mi s jejím příchodem život dal smysl a tak bych mu v tomto mém vyznání, chtěl vzdát úctu a poděkování.

Chtěl bych vám darovat také trochu štěstí, které tato osoba rozdávala svým blízkým a známým a tak se vám pokusím přiblížit i slovy tohoto pohádkového dědečka.

Den, kdy jsem ho poznal, si pamatuju, jako by to bylo včera. Byl to rodinné výročí. Rodina se sešla a on byl připravený v obleku, jak se sluší a patří. Vlas mu sice už zřídl a zbělel věkem i tak se nezapomenul "štramácky" učesat. Tvář již poznamenal čas, ale veselá mysl se odrážela v očích a úsměvu.

Když jsem se byl představit, měl jsem menší obavy, zda se mu budu líbit. On mě však pohladil na duši, když mi své jméno řekl ve verších. Následně jsem vyslechl příběhy o jeho včeličkách a vinohradech. O lásce, kterou rozdával ne jen lidem, ale i všemu ostatnímu. Při prohlídce jeho domečku jsem poznal i naši společnou zálibu v myslivosti. Trofeje, které za léta hospodaření ve své hájence nasbíral, byli majestátní.

Mé srdce si získal okamžitě a já věděl, že všechny příběhy o jeho laskavosti, dobrém srdci, spravedlivosti, ale i jisté dávce přísnosti jsou pravdivé. Vždyť bez toho všeho by neměl tak úžasnou rodinu.

Ač bych se o něm mohl rozepisovat dál, myslím, že to stačí a i vy už tušíte, že byl výjimečnou osobou. Tímto článkem bych mu tedy chtěl složit hold, ale zároveň vyjádřit podporu lidem, kteří se ocitli v podobné etapě života.

Tato etapa není nijak lehká a provází ji bolest. Jediné co můžeme, je smířit se sní a vzpomínat na radostné okamžiky s milovanou osobou.


Každý se s tím vyrovnává trochu jinak, ale útěchu můžeme najít ve slovech W. Shakespeara "Smrt je jen začátek druhé kapitoly".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama