Únor 2016

Oscar 2016

29. února 2016 v 22:47 | TMS |  Móda, lifestyle, etiketa...

Je půl třetí ráno a já stále nespím. Dnes to není tím, že by se mi nechtělo spát, dnes je mým důvodem 88. ročník udílení Oscarů. Ano je to trochu bláhové upírat si spánek, kvůli něčemu co se stejně dobře můžu dozvědět i ráno, ale já to beru jako čest vidět to v přímém přenosu.

Chtěl bych být přímo v předávacím sálu (Dolby Theatre, Hollywoodu, Los Angeles) a nasát tuhle honosnou atmosféru. Bohužel tuším, že splnění tohoto snu je v kategorii "nemožné".

Slovo "nemožné" však v posledních letech přestává existovat. To nad čím jsme si dřív nedovolili ani přemýšlet se nám stává skutečností, jak v reálném světě, tak především ve světě filmového plátna. A právě svět filmů nám ukazuje, že fantazie je nekonečná.

Vstávej, je ráno...

28. února 2016 v 20:19 | TMS |  Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...
"Vstáááávat a cvičit." Touto citací králíků z klobouku jsem za studentských let místo z klobouku tak z postele tahal mého bratra do školy. Většinou jsem se u toho tvářil dost "škodoradostně", jelikož mě těšilo, že mu přeruším jeho slastné "pochrupkávání" a sny. Ano, máme se s bratrem rádi. Tady ta "zákeřnost" patřila pouze k bratrské lásce, která se projevuje především škádlením a popichováním. Vždyť to jistě všichni znáte.

Láska prochází žaludkem ...

25. února 2016 v 22:45 | TMS |  Mapa gastronomických zážitků a cestou necestou...
Končím s prací, ale ještě mám telefonát. Volá mi totiž hlad. "Haló, si tam? Víš co? Sněz, na co přijdeš. Ale hlavně jez!" No svačina mi došla, takže spěchám domů, kde už na mě čeká domácí kuchyně. Můžu za to poděkovat mé dokonalé partnerce, od které mi neskutečně chutná. Že by to bylo tím, že pro mě vaří s láskou? No samozřejmě, že je to láskou, vždyť láska, prochází žaludkem. Také tomu však nahrává fakt, že zdědila talent po její mamince. Dost však bylo chvály a radši se jdu pustit do jídla.

Ve jménu stylu ...

24. února 2016 v 20:27 Móda, lifestyle, etiketa...

Stojím před zrcadlem a přemýšlím co na sebe. Chystám se na příjezd babičky. Čas od času si společně vyrazíme na výlet, nebo se za ní zastavím na šálek horké kávy. Tentokrát jsem jí pozval na kávu já. Našim cílem byla kavárna s tematickým názvem Továrna. Myslím, že název kavárny je inspirovaný její polohou. Pokud byste jí tedy chtěli navštívit, najdete jí v bývalém továrním areálu Zlínského svitu.

Bývaly doby, kdy jsem neřešil co si obléct a věřil jsem, že ve všem vypadám přitažlivě. Pravdou to nebylo. V dnešní době postoj mého minulého já nesdílím a zaměřuji se spíše na inteligentně elegantní styl. Pojďme si tedy říct co to vlastně ten styl je. Styl v módě je jistý charakteristický rukopis, kterým prezentujeme svou osobnost. Na tomto rukopisu se samozřejmě podepisuje více aspektů. Jako hlavní bych určil pohodlnost, zaměstnání a lidské prostředí.

Cena našich životů

19. února 2016 v 17:00 Móda, lifestyle, etiketa...
Existují dny, kdy nemám ani tu nejmenší chuť zvednout zadek z gauče. Takové dny se většinou vyznačují hnusným počasím. Byl to i dnešní den.

Spát jsem šel až v šest ráno a vstával ve dvanáct. Rozlámaně jsem přelezl na gauč a toužil pokračovat ve spánku. Nešlo to. Ač ze mě únava přímo čišela, neklid v mé hlavě bránil odpočinku. Myšlenky mi hlavou kmitali cik-cak a já netušil jak to zastavit. Stává se mi to po náročném týdnu a ten já měl.

Ven byste ani psa nevyhnali, ale já jsem se rozhodl, že se půjdu projít. Věřil jsem, že jistý druh sebetrýznění mi pročistí hlavu. Vítr mě málem odfoukl už u vchodu a kapky deště míšené se sněžením mi buráceli do tváře. Deštník jsem nechal doma, abych si užil rustikální pocity rozvášněné přírody.

Mé kroky směřovali na Jižní svahy a já se kochal městskou zástavbou. Pozoroval jsem okolí a přemýšlel, jakou cenu by mohl mít lidský život. Po cestě jsem potkal i pár choulících se, zarostených osob. Myšlenky se upnuli k nim a rozmýšlel jsem, zda má život bez domova vůbec nějakou cenu.

Samozřejmě pro všechny rádoby spasitele má každý život cenu a je jedno čí, má cenu nevyčíslitelnou, ale má život cenu i pro tyto "houmlesáky"? Jelikož vyznávám realismus a mám dumavou povahu, tak jsem se snažil vžít do této role. Nebylo to až tak těžké, jelikož jsem za svůj život poznal pár lidí, kteří svůj osud neměli nejjednodušší.

Jedním z nich byl i pan K. Byl to celkem slušný a rozumný chlap, ale měl problémy s drogami. Pocházel s Ostravska, kde perník nebo heroin nebylo těžké sehnat. Pocházel z chudobné rodiny a jako mladému mu zemřel otec. Matka to nesla těžce a stala se s ní alkoholička. K. se pokoušel vymanit z tohoto prostředí prací v dolech. Bohužel zjistil, že trpí fobií z úzkých prostorů pod zemí. Brzy tak o práci přišel a začal prodávat drogy. Samozřejmě je i užíval. Dostal se na samé dno a nevěděl kam dál.

Divoký západ?...spíš divoký svět.

16. února 2016 v 15:04 Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...

Každý den je pro mě novou výzvou i zkušeností. A když už si myslím, že mě den nemůže ničím překvapit, většinou se pekelně mýlím.

Věčné loviště...

10. února 2016 v 11:20 Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...
Život je dar i prokletí. S tímto prokletím se však dá žít. A někdy je nám i vysvobozením. Nad článkem na toto téma jsem už chvíli přemýšlel, netušil jsem však, že ho budu psát tak brzy.

Každý máme v srdci strach, který nejde překonat. Jde se s ním jen smířit. Je jím smrt. Smrt naše, či našich nejbližších.
Jednou se nit života přetrhne každému z nás. Jak strávíme čas před odchodem do věčných lovišť je jen a jen na nás.

Domov, sladký domov...

10. února 2016 v 8:56 Móda, lifestyle, etiketa...
Je pozdní noční hodina. Kráčím prázdnou ulicí a jediné co slyším, je šum větru. Město usnulo a já jdu spát také. Cesta se táhne, ale já již vidím Moskvu*. Domov se blíží.

Domem se rozléhá klapání bot. Jsem to já. Snažím se vydávat co nejméně zvuků, ale v noci je vše slyšet mnohem více. S lehkým zavrzáním dveří vklouznu do bytu a cítím vůni již studené večeře. Vyhřátá postel je však lákavější než plný břich. Na jídlo zapomínám a v rychlém tempu podstoupím všechny večerní rituály, než se běžím zachumlat do peřin. Domov, sladký domov.

"Suchej únor"

5. února 2016 v 20:54 Móda, lifestyle, etiketa...
V temných zimních měsících si připadám více unavený. Myslím si, že tyto pocity převládají u nás všech. Dávám to za vinu krátkým dnům, zatažené obloze a tento rok i častým klimatickým změnám. S únavou mi přichází nutkaní se zachumlat do polštářů, dek a peřin. Často tomu podlehnu. V takový okamžik se z toho snažím vytěžit maximum. Pustím si zajímavou hudbu, film či pořad a relaxuju.

Jelikož má partnerka přichází z práce až po setmění, při pohledu na mě se jí zmocní stejné nutkání. Relaxovat ve dvou je super zážitek a občas k tomu patří i nějaká ta degustace alkoholu. Určitě to také znáte.

Baví mě žít..

1. února 2016 v 21:16 Motivace, psychologie, mezilidské vztahy...
Zase ten budík! Zatracené pondělí. Zatracená práce. Vždyť je teprve půl páté. Proč sakra musím do práce! Nesnáším ji! Nesnáším lidi, tak proč kvůli nim mám nahazovat úsměv za přepážkou. Nemám žádné koníčky. Prostě je nepotřebuju. Nemám ani kamarády, protože bych se s nimi neměl o čem bavit. Nemám ani holku. Vždyť by mě jen otravovala. Snažil jsem se žít normálně, ale nejde to! Už s toho všeho šílím! Nesnáším život!

Máte to taky tak? "Bože", doufám, že ne. Tady toto vyznání jsem četl v internetové zpovědnici a zděsil jsem se. Nedokázal jsem pochopit, proč někdo takto smýšlí. Vždyť měl očividně práci, nestěžoval si ani na zdraví, tak proč?!
Vím však jedno. S tímto smýšlením to určitě daleko nedotáhne. Asi před deseti lety jsem i já měl dost těžké období.